Psáno pro Týdeník Nástup

(29. května 2023) Klášterec nad Ohří je proslavený porcelánem a na místní zámek zamíří tisíce návštěvníků ročně. Lázeňské město, kde si nedaleko řeky můžete domů načepovat vodu ze dvou minerálních pramenů, je ovšem také centrum sochařství. Patnáct let před koncem 17. století pozval Michal Osvald Thun Jan Brokoffa, aby tvořil pro Klášterec. Práce to bylo tolik, že si tu Jan, otec slavnějšího syna Maxmiliána Brokoffa, zřídil svou sochařskou dílnu. Mimochodem Maxmilián se narodil na Červeném Hrádku, kde se Brokoffovi usídlili po své klášterecké misi.

Četné výtvory z dílny slavné sochařské rodiny jsou k vidění hlavně v klášterecké zámecké zahradě. Tam se také můžete projít cestou lemovanou výklenkovými kaplemi s vyobrazením Sedmera Mariiných bolestí. A to není vše – na hlavním kláštereckém náměstí, v okolních ulicích, v areálu hřbitova najdete nespočet dalších soch. Některé se do Klášterce dostaly z okolních obcí ustupujících těžbě nebo vojenskému prostoru. K vidění je tu tak například vícero vyobrazení svatého Jana Nepomuckého.

Tradice založená Thuny a Brokoffy přetrvává v Klášterci dodnes. Loni zesnulý sochař a umělecký kovář Karel Meloun se do historie i veřejného prostoru (nejen) Klášterecka vepsal podobně intenzivně jako jeho předchůdci ze 17. století. Těm Karel Meloun velmi důstojnou cestou vzdává hold svým dílem v horní části místního náměstí.

Když se vydáte do zámecké zahrady, u jednoho ze vstupů vás přivítá socha od další významné umělecké osobnosti, místní Jitky Kůsové. Mohl bych tu napsat další desítky řádků jen o kláštereckých uměleckých výtvorech. Ale doporučím vám podívat se raději na video, které jsem tu natočil – je na mém webu premyslrabas.cz a uvidíte v něm i část plastiky Ježíše Krista zarostlé ve starém dubu.

Proč do Nástupu vlastně píšu o sochách? A souvisí to nějak s mou prací v Senátu?

Ano, souvisí. S některými krušnohorskými kolegy zákonodárci často vysvětluji ministrům a jejich úředníkům nebo aktuálně týmu prezidenta Pavla, že náš kraj zasluhuje speciální pozornost státu. Neargumentuji ale jen těmi dokola omílanými statistikami dokazujícími, že tu na rozdíl od jiných krajů i třicet let po revoluci řešíme jeden problém za druhým.

Snažím se ukazovat, že nejsme zaostalou periferií, jak nás vykreslují média. Dávám vědět, že náš kraj je rozmanitým koutem Česka, se zajímavými lidmi, unikátní krajinou, místem nevyužitého potenciálu, přehlíženou perlou. Lázeňské město plné soch je krásný příběh, který zaujme i posluchače v malostranských palácích.

Mám dojem. že v tomhle pozitivním přístupu nejsem sám. Patriotů a patriotek u nás přibývá. Jasně, problémů tu máme víc než dost, aktuální zdražování se u nás projeví vážněji než třeba v Praze, ale i tak můžeme hrdě říct, že tohle je echtregion.

Samozřejmě nezůstávám jen u slov. Ta totiž zjevně sama o sobě nestačí na to, aby státní úřady přiměla k akci. S kolegou senátorem Martinem Krskem proto už pár měsíců pracujeme na návrhu posílení zákonů tak, aby stát musel chudším oblastem věnovat jasně definovanou péči. Jsem si jistý, že právě i dobré místní příběhy můžou nakonec leckteré kolegy a kolegyně přimět k tomu, aby pro náš návrh nakonec zvedli ruku – budou si totiž jistí, že náš kraj stojí za to podpořit.