“Nečekaná” podpora

premyslrab

K mým přátelům, kteří mi vyjádřili podporu, se dnes připojila ještě jedna pro mě moc důležitá osoba.


S Přemkem spolu žijeme nějakých 14 let a vychováváme tři syny. No, vychovávat se je pokouším spíše já, s tátou zažívají dobrodružství, poznávají svět a učí se být opravdovými chlapy.

Při jedné z našich společných cest do Afriky jsme se museli na pár nocí rozdělit. Já zůstala s dětmi a Přemek odjel bojovat za nosorožce do sousední země. Večer nám přestala fungovat elektrika, nešly ani generátory a u vchodu do ložnice kluci našli nějakého hada. Já se tvářila, že je všechno v pohodě a snažila se je přimět ke spánku a tehdy desetiletý prostřední syn prohlásil “No, mami, musím říct, že bych byl mnohem klidnější, kdyby tu s námi byl táta”. Toužil po otcově přítomnosti, který je pro něj ochráncem a tím, kdo umí vyřešit každou situaci. Chudák netušil, že byl jeho táta shodou okolností tou dobou v ještě větší šlamastice než my 

Je to muž, který má dobrodružství v krvi a neustále pro něco pozitivního hoří. Občas za ním sice jako jeho rodina trochu vlajeme, ale má dobré srdce a je soucitný, takže na nás vždycky s radostí počká. Z každého problému najde cestu, která navíc bývá zajímavá, originální a hlavně ta správná.

A to ho, myslím, vcelku vystihuje. Svou energii nevěnuje jen své rodině a svým blízkým, ale vkládá jí do akcí a projektů prospěšných veřejnosti, jako například kdysi velkolepé Dny Země v chomutovském zooparku, nebo Pohádkové safari, Plesy upírů na Červeném hrádku, Masopusty, Africký festival ve Dvoře Králové, zkrátka akcím, které pomáhají lidi spojovat a motivovat k pozitivnímu životu.

Mimochodem, je hezké vidět, že i po letech si mnoho z jím vymyšlených akcí žije dál svým vlastním životem.

Iveta Rabasová Houfová